Žila, byla malá . Nebyla však úplně obyčejná.
Její anomálie spočívala například v nezvykle praktické
instrukční sadě, ve schopnosti pojmout až milion konstant
a v mnoha jiných přednostech, o možnosti uložení funkčního
předpisu ani nemluvě. Není se však čemu divit, neboť
maminkou naší malé Karkulačky byla samotná Motorola. A právě
tato maminka jednoho dne pravila: "Milá Karkulačko, již jsi
plně vyspěla. Tvůj vývoj je u konce a prošla jsi všemi
výstupními testy. Nyní tedy můžeš směle opustit svůj domov
a vyrazit do světa sama, bez doprovodu. I když používáš
pouze omezenou RISCovou sadu instrukcí, zvládneš všechny
situace stejnou mírou jako tví protivníci, ba dokonce
s rychlejšími reakcemi. Proto se vůbec neobávám, že bys
nesplnila poslání, jež na tebe kladu". Maminka Motorola se
na okamžik odmlčela, neboť musela dát přednost přerušení s
vyšší prioritou, avšak za nepatrnou chvíli opět pokračovala:
"Jistě se stále pamatuješ na svého pradědečka Abaka, jenž
v současném strojovém čase přebývá za velkým Mořem
informací". Karkulačka souhlasně přikývla, Motorola si
spokojeně protáhla interní sběrnici a pokračovala:"Nedávno
nám totiž dědeček poslal mail, že mu docházejí funkční
předpisy a začíná se nudit. A proto tě pověřuji, abys mu
doručila nejnovější předpisy, které jsem pro něj právě
dokončila. Jsou ještě teplé a krásně voní, tak dej pozor,
aby je čerstvý vzduch nezderivoval. A ne aby ses po cestě
nechala ovlivňovat nějakým vnějším rušením!". A tak si milá
Karkulačka vzala několik záložních baterií na cestu,
zkopírovala maminčin funkční předpis do šestnáctibitové
paměti a vydala se na cestu.
Plavba Mořem informací nebyla nijak zajímavá, ba naopak.
Nuda přímo donutila Karkulačku k její nejneoblíbenější
činnosti, totiž ke kontrole parity. Maminka jí vždycky
nabádala, aby tuto činnost prováděla dosti často kvůli
ochraně dat. "Ale když ono je to tak zdlouhavé", bránila se
vždy Karkulačka. Při plavbě však měla času nadbytek a tudíž
si po několika opakováních kontroly na celý proces zvykla
a stal se pro ni nedílnou součástí každého dne.
Nakonec Karkulačka šťastně přeplula celé Moře informací
a ocitla se na pevném Desítkovém základě, jenž je potřeba
pro běžný dekadický logaritmus. Díky svým detailním
znalostem celého Desítkového základu si spočítala, kudy jim
vede cesta k dědečkovi Abakovi. Pohyb po jednotlivých řádech
pomocí dekadického logaritmu jí nečinil žádné potíže a tak
se blížila velice rychle k cíli ...
Když tu jí zastoupil cestu podivný element. Karkulačka
zůstala stát a směle se dotázala: "Kdo jsi a čemu vděčím za
tvou přítomnost?". Element se s menším příčným zavlněním
představil: "říkají mi Elektromagnetické rušení a náhodou
jsem se tady vyskytl vlivem nedaleké bouře. A kdopak jsi ty
a kam máš namířeno?", položil Karkulačce otázku onen
element. Karkulačka chvíli váhala s odpovědí, neboť maminka
ji upozorňovala, že rušení nebývají příliš užitečná, ale
nakonec přece jen pravila: "Jsem Karkulačka z druhého břehu
Moře informací a jdu za svým dědečkem Abakem. A mohu ti
říkat zkráceně Emag?". Emag téměř okamžitě přikývl a když mu
Karkulačka po krátké společenské konverzaci nabídla, že
mohou jít společně, odvětil: "Nezlob se, ale já se pohybuji
rychlostí světla a tvá rychlost pro mne není přiměřená.
Raději se půjdu vyskytnout o něco dále". A s rozloučením se
vydal na svou další pouť. Jakmile se však ztratil z dohledu,
zamnul si ruce a škodolibě se usmál. Věděl totiž, kde starý
Abakus bydlí a vytušil, že mu vnučka určitě nese něco, co by
jistě stálo za poškození. Vědom si své nepřemožitelnosti
v rychlosti přesunu prostorem, přemístil se k Abakovu sídlu.
Mezitím Karkulačka, pokračujíc v cestě k dědečkovi, jen
tak pro radost umocňovala a odmocňovala, když najednou
zjistila nepatrnou odchylku řádu minus dvacet jedna. Ať
pátrala, jak pátrala, nenašla při procházeni celého
odmocňovacího procesu jedinou syntaktickou chybu a tak
moudře usoudila, že se bude jednat pravděpodobně o poškozená
data. A měla pravdu. Při rutinní kontrole prvních několika
kilobyte paměti narazila na chybu parity. Odkud se tato
chyba vzala, to nevěděla. Ovšem zpětným krokováním událostí
dospěla k závěru, že tento stav jí mohl navodit jedině Emag.
"Ale vždyť se tvářil tak nevinně", povzdechla si Karkulačka.
Usoudila, že si bude muset dát opravdu pozor, s kým se pustí
do řeči. Pro jistotu překontrolovala záznam funkce pro
dědečka, jenž se naštěstí ukázal být naprosto neporušen.
Karkulačce se podařilo dorazit k dědečkovi včas a bez
dalších náhodných setkání s cizinci a po zaklepání na
exponenciální dveře ve tvaru Pi se ozvalo: "Dále".
Karkulačka vstoupila a když se rozhlédla, uviděla podivné
stvoření zachumlané do matematických vzorců. "Že by se
dědeček za tu dobu tolik změnil?", uvažovala v duchu
a jelikož věděla dobře, že stáří dokáže velice změnit,
odpověděla si kladně. Po několika důmyslných konverzačních
otázkách typu: "Proč má? tak veliké uši?" se Karkulačka
dovtípila, že před ní neleží dědeček, nýbrž onen známý
počestný Emag. I nezapomínajíc, co udělal s jejími daty,
počala Karkulačka provádět několikanásobné zálohování
důležitých dat. Šlo jí to velice rychle (s její RISCovou
architekturou není divu) a Emag to ani nepostřehl. Proto se
dal okamžitě do záškodnického rušení. Aby mohl výsledek
svého vlivu dobře kontrolovat, zadával Karkulačce jednoduché
dotazy čekaje, kdy udělá chybu. Avšak Karkulačka byla velice
rychlá (zlatý RISC!), dokonce rychlejší než Emag. Než totiž
Škodolibec převlečený za dědečka stačil zrušit část jejích
dat, stihla to Karkulačka rozpoznat a zavčas poškozená data
nahradit ze záložních kopií. A Emag to zkoušel neustále
znovu a znovu, až ho to úplně přestalo bavit a zmizel,
protože když rušení nemůže nic zlého napáchat, je z toho
celé špatné a musí si hledat objekt, jenž není tak odolný.
Karkulačka si oddechla a s úlevou dala mamince za pravdu,
že rušení je skutečně jen na obtíž. Co ji to jen stálo
energie, nepřetržitě porovnávat několik kopií všech dat a tu
poškozenou vždy nahradit. Přepnula tedy napájení na novou
nevyčerpanou baterii. Ještě že jich má tolik s sebou. Náhle
si však uvědomila, že přišla vlastně za dědečkem. Ale kde
je? Snad ho Emag nezrušil? Dědeček nebyl pravděpodobně tak
odolný proti rušivým vlivům, jelikož pocházel z let dávno
minulých. A milá Karkulačka se dala do usedavého pláče, až
jí na displeji blikaly samé osmičky.
Ale co to? Zvenčí je slyšet podivný hluk. že by se vracel
Emag? Ale ne! Vždyť to je dědeček. "Dědečku!", zvolala
Karkulačka. Samozřejmě, že Emag nemohl dědečka zrušit.
Karkulačka si až teď uvědomila svůj omyl způsobený
emocionálním přepětím ve svých logických obvodech. Dědeček
přece neobsahuje žádné elektronické prvky a tudíž není co
rušit! "Tak už jsi tady?", pravil. "Byl jsem si nasbírat
nějaké křivkové integrály. Je po dešti a zrovna vylézají".
Karkulačka předala dědečkovi funkční předpis, chvíli si
s ním povykládala a poté se s uspokojením vypravila na
zpáteční cestu.